Osudy dobr?ho voj?ka ?vejka za sv?tov? v?lky

v?me v??ku n?jak?ho vrchu? Pro? ud?v?me v?dy v??ku od hladiny mo?sk?? Jak z v??ek nad hladinou mo?skou ustanov?me prostou v??ku vrchu od jeho paty? Zatracen?, pro? ministerstvo vojenstv? d?v? takov? v?ci do ?koln?ho programu. To je p?ece pro d?lost?electvo. A jsou p?ece mapy jener?ln?ho ?t?bu. Kdy? nep??tel bude na k?t? 312, nesta?? oby?ejn? p?em??let o tom, pro? je v??ka toho kopce ud?na od hladiny mo?sk?, nebo vypo??tat si, jak je vysok? ten kopec. Pod?v?me se na mapu, a m?me to. Z t?ch my?lenek byl vyru?en p??sn?m "Halt!", pr?v? kdy? se bl??il k Pansk? ulici.
      Sou?asn? s "Halt!" sna?il se mu pes vy?kubnout i se ???rou a s radostn?m ?t?kotem vrhl se na toho ?lov?ka, kter? ?ekl p??sn? "Halt!"
      P?ed nadporu??kem st?l plukovn?k Kraus von Zillergut. Nadporu??k Luk?? zasalutoval a st?l p?ed plukovn?kem, omlouvaje se, ?e nevid?l.
      Plukovn?k Kraus byl zn?m mezi d?stojn?ky svou v??n? anhaltovat. Pova?oval salutov?n? za n?co, na ?em z?vis? ?sp?ch v?lky a na ?em zbudov?na cel? vojensk? moc.
      "Do salutov?n? m? voj?k vkl?dat du?i," ??k?val. Byl to nejkr?sn?j?? kapr?lsk? mysticismus.
      Dbal o to, aby ten, kter? vzd?v? ?est, zasalutoval podle p?edpisu do nejjemn?j??ch podrobnost?, p?esn? a d?stojn?.
      ??hal na v?echny, kte?? ?li kolem n?ho. Od infanteristy a? na podplukovn?ka. Infanteristy, kte?? letmo zasalutovali, jako by cht?li ??ci, dot?kaj?ce se ?t?tku ?epice: "T?b?h," vodil s?m p??mo do kas?ren k potrest?n?.
      Pro n?ho neplatilo: "J? nevid?l."
      "Voj?k," ??k?val, "mus? sv?ho p?edstaven?ho hledat v z?stupu a na nic jin?ho nemyslet, ne? aby dost?l v?em sv?m povinnostem, kter? jsou mu p?edeps?ny v dienstreglam?. Kdy? padne na boji?ti, m? p?ed svou smrt? zasalutovat. Kdo neum? salutovat, d?l?, ?e nevid?, nebo salutuje nedbale, je u m? bestie:`
      "Pane nadporu??ku," hrozn?m hlasem ?ekl plukovn?k Kraus, "ni??? ?ar?e mus? v?dy vzd?t ?est vy???m. To nen? zru?eno. A za druh?: Odkdy si zvykli p?ni d?stojn?ci chodit s ukraden?mi psy po promen?d?? Ano, s ukraden?mi psy. Pes, kter? pat?? druh?mu, jest pes kraden?."
      "Tento pes, pane plukovn?ku...," nam?tl nadporu??k Luk??.
      "...pat?? mn?, pane nadporu??ku," p?eru?il ho drsn? plukovn?k, "je to m?j Fox."
      A Fox ?ili Max vzpomn?l si na sv?ho star?ho p?na a nov?ho vypudil ?pln? ze sv?ho srdce, a vytrhnuv se sk?kal na plukovn?ka a projevoval takovou radost, jak? by byl schopen zamilovan? sext?m kdy? najde pochopen? u sv?ho ide?lu.
      "Chodit s ukraden?mi psy, pane nadporu??ku, nesrovn?v? se s d?stojnickou ct?. Nev?d?l? D?stojn?k nem??e kupovat psa, nep?esv?d?iv se, ?e ho m??e koupit bez n?sledk?," h??mal d?l plukovn?k Kraus, hlad? Foxa-Maxa, kter? z podlosti po?al vr?et na nadporu??ka a cenit zuby, jako by mu byl plukovn?k ?ekl, ukazuje na nadporu??ka: "Vem si ho!"
      "Pane nadporu??ku," pokra?oval plukovn?k, "pova?ujete za spr?vn? jezdit na ukraden?m koni? Ne?etl jste inzer?t v Bohemii a v Tagblattu, ?e se mn? ztratil st?jov? pro?? Vy jste ne?etl inzer?t, kter? dal v?? p?edstaven? do novin?"
      Plukovn?k spr?skl ruce.
      "Opravdu, tihle mlad? d?stojn?ci! Kde je discipl?na? Plukovn?k d? inzer?ty, a nadporu??k je ne?te."
      "Kdybych ti, ty d?dku star?, mohl d?t p?r facek," pomyslil si nadporu??k Luk??, d?vaje se na licousy plukovn?ka, kter? p?ipom?naly orangutana.
      "Poj?te s sebou na minutu," ?ekl plukovn?k. A tak ?li a vedli velmi p??jemn? rozhovor:
      "Na front?, pane nadporu??ku, se v?m nem??e takov? v?c podruh? p?ihodit. V t?lu se proch?zet s ukraden?mi psy je jist? velice nep??jemn?. Ano! Proch?zet se se psem sv?ho p?edstaven?ho. V dob?, kdy denn? ztr?c?me na boji?t?ch sta d?stojn?k?. A inzer?ty se ne?tou. To bych mohl inzerovat sto let, ?e se mn? ztratil pes. Dv? st? let, t?i sta let!"
      Plukovn?k se hlasit? vysmrkal, co? bylo v?dy u n?ho zn?mkou velk?ho roz?ilen?, a ?ekl: "M??ete se d?le proch?zet," oto?il se a odch?zel, sekaje zlostn? jezdeck?m bi??kem p?es konce sv?ho d?stojnick?ho pl??t?.
      Nadporu??k Luk?? p?e?el na druh? chodn?k a sly?el i tam poznovu "Halt!" Plukovn?k zadr?el pr?v? jednoho ne??astn?ho infanteristu, z?lo?n?ka, kter? myslel na svou m?mu doma a p?ehl?dl ho.
      Plukovn?k vlastnoru?n? ho t?hl do kas?ren k potrest?n?, sp?laje mu mo?sk?ch prasat,
      "Co s t?m ?vejkem ud?l?m?" pomyslil si nadporu??k. "Rozbiju mu hubu, ale to nesta??. I ?em?nky mu tahat z t?la je na toho lumpa m?lo." Nedbaje, ?e se m?l sej?t s jednou d?mou, zam??il roz??len? k domovu.
      "J? ho zabiju, pacholka," ?ekl k sob?, sedaje do elektriky.
      -
      Mezit?m byl dobr? voj?k ?vejk poh???en v rozmluvu s ordonanc? z kas?ren. Voj?k p?inesl nadporu??kovi n?jak? listiny k podpisu a ?ekal nyn?.
      ?vejk hostil ho k?vou a vypravovali si spolu, ?e to Rakousko projede.
      Vedli ten hovor, jako by se to samo sebou rozum?lo. Byla to nekone?n? ?ada v?rok?, kde by ka?d? slovo bylo jist? u soudu definov?no jako velezr?da a oba by byli ob??eni.
      "C?sa? p?n mus? bejt z toho blbej," prohl?sil ?vejk, "von nikdy nebyl chytrej, ale tahle vojna ho jist? doraz?."
      "Je blbej," s ur?itost? prohl?sil voj?k z kas?ren, "blbe] jako poleno. Von snad ani nev?, ?e je vojna. M??e bejt, ?e se mu to styd?li ??ct. Jestli je podepsanej na tom manifest? k t?m jeho n?rod?m, tak je to zlod?jna. To dali do tisku bez jeho v?dom?, von u? v?bec nem??e na nic myslet."
      "Von je hotovej," znalecky doplnil ?vejk, "d?l? pod sebe a musej? ho krmit jako mal? d?t?. P?ede?le vypravoval jeden p?n v hospod?, ?e m? dv? kojn? a ?e ka?dej den t?ikr?t je c?sa? p?n u prsu."
      "Kdyby u? jen to bylo," povzdechl voj?k z kas?ren, "a na?ezali n?m, aby u? jednou Rakousko m?lo pokoj."
      A oba pokra?ovali d?le v rozhovoru, a? kone?n? ?vejk odsoudil Rakousko nadobro slovy: "Takov? blb? monarchie nem? ani na sv?t? bejt," k ?emu?, aby jaksi ten v?rok doplnil v praktick?m sm?ru, dodal druh?: "Jak p?ijdu na.front, tak se jim zdejchnu."
      Kdy? oba potom je?t? d?le tlumo?ili n?zor ?esk?ho ?lov?ka na v?lku, voj?k z kas?ren opakoval, co dnes sly?el v Praze, ?e u N?choda je sly?et d?la a rusk? car ?e bude co nejd??v v Krakov?.
      Potom si vypravovali o tom, ?e se obil? od n?s voz? do N?mecka, n?me?t? voj?ci ?e dost?vaj? cigarety a ?okol?du.
      Pak si vzpomn?li na doby star?ch v?lek a ?vejk v??n? dokazoval, ?e kdy? h?zeli kdysi smradlav? hrnce do oble?en?ho hradu, ?e to tak? nebyl ??dn? med, bojovat v takov?m smradu. ?e ?etl, jak jeden hrad n?kde obl?hali t?i roky a nep??tel ?e nic jin?ho ned?lal, ne? ?e se denn? s oble?en?mi bavil takov?m zp?sobem.
      Byl by jist? ?ekl je?t? n?co zaj?mav?ho a pou?n?ho, kdyby jich hovor nep?eru?il n?vrat nadporu??ka Luk??e.
      Vrhnuv stra?n?, zdrcuj?c? pohled na ?vejka, podepsal listiny, a propustiv voj?ka, kynul ?vejkovi, aby ho n?sledoval do pokoje.
      O?i nadporu??ka vys?laly stra?liv? blesky. Usednuv na ?idli, p?em??lel, d?vaje se na ?vejka, kdy m? za??t s masakrem.
      "Nap?ed mu d?m p?r p?es hubu," myslel si nadporu??k, "pak mu rozbiju nos a utrhnu u?i a potom d?l u? se uvid?."
      A naproti n?mu hled?l up??mn? a dobrosrde?n? na n?ho p?r dobr?ck?ch, nevinn?ch o?? ?vejkov?ch, kter? odv??il se p?eru?it ticho p?ed bou?? slovy: "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jste p?i?el o ko?ku. Se?rala kr?m na boty a dovolila si chc?pnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlej??ho. Takovou hodnou a hezkou angorskou ko?ku u? nenajdete."
      "Co s n?m ud?l?m?" mihlo se hlavou nadporu??kovi, "m?, prokristap?na, takov? pitom? v?raz." A dobrosrde?n?, nevinn? o?i ?vejkovy d?l z??ily m?kkost? a n?hou, kombinovan?mi v?razem naprost? du?evn? rovnov?hy, ?e v?echno je v po??dku a nic se nestalo, a jestli se n?co stalo, ?e je to tak? v po??dku, ?e se v?bec n?co d?je.
      Nadporu??k Luk?? vysko?il, ale neude?il ?vejka, jak p?vodn? zam??lel. Zam?val mu pod nosem p?st? a za?val: "Vy jste, ?vejku, ukradl psa!"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e o ??dn?m takov?m p??pad? za posledn? dobu nev?m, a dovoluji si, pane obrlajtnant, poznamenat, ?e s Maxem jste ?el odp?ldne na proch?zku, a tak jsem ho nemohl ukradnout. Mn? to hned bylo n?padn?, kdy? jste p?i?el bez psa, ?e se asi muselo n?co st?t. Tomu se ??k? situace. Ve Sp?len? ulici je n?jakej bra?n?? Kune? a ten nemoh j?t se psem na proch?zku, aby ho neztratil. Voby?ejn? ho nechal n?kde v hospod?, nebo mu ho n?kdo ukrad, nebo si ho vyp?j?il a nevr?til..."
      "?vejku, dobytku, himllaudon, dr?te hubu! Bud' jste takov? rafinovan? ni?ema, nebo jste takov? velbloud a blboun nejapn?. Jste sam? p??klad, ale pov?d?m v?m, se mnou si nehrajte. Odkud jste p?ived toho psa? Jak jste k n?mu p?i?el? V?te, ?e pat?? na?emu panu plukovn?kovi, kter? si ho odvedl, kdy? jsme se n?hodou potkali? V?te, ?e je to ohromn? ostuda? Tak ?ekn?te pravdu, ukrad jste ho nebo neukrad?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem ho neukrad."
      "V?d?l jste o tom, ?e je to kraden? pes?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem v?d?l, ?e je ten pes kradenej."
      "?vejku, je???marj?, himlhergot, j? v?s zast?el?m, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden. Jste tak blbej?"
      "Tak, poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant "
      "Pro? jste mn? vodil ukraden?ho psa, pro? jste mn? tu bestii nasadil do bytu?"
      "Abych v?m ud?lal radost, pane obrlajtnant."
      A ?vejkovy o?i dobr?cky a n??n? pod?valy se nadporu??kovi do tv??e, kter? si sedl a za?p?l: "Pro? mne b?h trest? t?mhle hovadem?"
      V tich? rezignaci sed?l nadporu??k na ?idli a m?l pocit, ?e nem? tolik s?ly nejen d?t ?vejkovi pohlavek, ale dokonce ukroutit si cigaretu, a s?m nev?d?l ani, pro? pos?l? ?vejka pro Bohemii a Tagblatt, aby si ?vejk p?e?etl plukovn?k?v inzer?t o ukraden?m psu. S rozev?en?mi novinami na inzertn? ??sti vr?til se ?vejk. Cel? z??il a radostn? hl?sil: "Je to tam, pane obrlajtnant, tak v?m p?kn? popisuje pan obr?t toho ukraden?ho st?jov?ho pin?e, jedna radost, a je?t? d?v? vodm?nu sto korun, kdo mu ho p?ivede. To je moc slu?n? vodm?na. Voby?ejn? se d?v? vodm?na pades?t korun. N?jakej Bo?et?ch z Ko???, ten se jen tak ?ivil. Ukrad v?dycky psa, pak hledal v inzer?tech, kdo se zab?h, a hned tam ?el. Jednou ukrad p?kn?ho ?ern?ho ?pice, a pon?vad? se majitel nehl?sil v inzer?tech, zkusil to a dal inzer?t do novin s?m. Proinzeroval celou p?tku, a? kone?n? se jeden p?n p?ihl?sil, ?e je to jeho pes, ?e se mu ztratil a ?e myslel, ?e by to bylo marn? ho hledat. ?e u? nev??? na poctivost lid?. Te? ale ?e vid?, jak p?ece jen se je?t? najdou poctiv? lidi, co? ho n?ramn? t???. Je prej z?sadn? od toho, odm??ovat poctivost, ale na pam?tku ?e mu daruje svou kn??ku o p?stov?n? kv?tin doma i v zahr?dce. Milej Bo?et?ch vzal toho ?ern?ho ?pice za zadn? nohy a otlouk ho tomu p?novi o hlavu, a vod t? doby se za?ek, ?e nebude inzerovat. Rad?i psa prod? do psince, kdy? se o n?ho nikdo v inzer?tech nechce hl?sit "
      "Jd?te le?et, ?vejku," poru?il nadporu??k, "vy jste s to blbnout a? do r?na." ?el t?? spat a v noci se mu zd?lo o ?vejkovi, ?e ?vejk ukradl tak? kon? n?sledn?kovi tr?nu, p?ivedl mu ho, a n?sledn?k tr?nu ?e toho kon? p?i p?ehl?dce poznal, kdy? on, ne??astn? nadporu??k Luk??, na n?m jel p?ed svou rotou.
      R?no bylo nadporu??kovi jako po proh??en? noci, ve kter? mu napohlavkovali. Neoby?ejn? t??k? jak?si du?evn? m?ra ho pron?sledovala. Usnul je?t? k r?nu, vys?len? stra?n?m snem, a probudilo ho klep?n? na dve?e, ve kter?ch se objevila dobr?ck? tv?? ?vejka s ot?zkou, kdy m? pana nadporu??ka vzbudit. Nadporu??k zast?nal v posteli: "Ven, dobytku, to je n?co stra?n?ho!"
      Kdy? pak byl ji? vzh?ru a ?vejk mu p?inesl sn?dani, byl nadporu??k p?ekvapen novou ot?zkou ?vejka: "Poslu?n? hl?s?m, pane nadporu??ku, nep??l byste si, abych v?m zaopat?il n?jak?ho pejska?"
      "V?te, ?vejku, ?e bych m?l chu? poslat v?s p?ed poln? soud," s povzdechem ?ekl nadporu??k, "ale oni by v?s osvobodili, nebo? n?co tak kolos?ln? pitom?ho nevid?li ve sv?m ?ivot?. Pod?vejte se na sebe do zrcadla. Nen? v?m ?patn? nad va??m blb?m v?razem? Vy jste nejpitom?j?? h???ka p??rody, kterou jsem kdy vid?l. Nu, ?ekn?te pravdu, ?vejku: l?b?te se s?m sob??"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e se nel?b?m, jsem v tom zrcadle n?jakej takovej ?i?atej nebo co. Vono to nen? brou?en? zrcadlo. To jednou m?li u toho ???ana Sta?ka vypoukl? zrcadlo, a kdy? se n?kdo na sebe pod?val, tak se mu cht?lo vrhnout. Huba takhle, hlava jako d?ez na pomeje, b?icho jako u napit?ho kanovn?ka, zkr?tka figura. ?el kolem pan m?stodr?itel, pod?val se na sebe, a hned to zrcadlo museli sundat."
      Nadporu??k se odvr?til, vzdychl a uznal za vhodn? m?sto ?vejkem ob?rat se rad?ji b?lou k?vou.
      ?vejk ?ukal ji? v kuchyni a nadporu??k Luk?? sly?el zp?v ?vejk?v:
       Ma??ruje Grenevil Pra?nou br?nou na ?pac?r,
       ?avle se mu blejskaj?, hezk? holky plakaj?...
      Potom d?l z kuchyn? oz?val se zp?v:
       My voj?ci, my jsme p?ni, n?s milujou holky samy
       fasujeme pen?ze, m?me se v?udy dob?e...
      "Ty se m?? jist? dob?e, holomku," pomyslil si nadporu??k a odplivl si.
      Ve dve??ch se objevila hlava ?vejkova: "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsou tady pro v?s z kas?ren, m?te j?t okam?it? k panu plukovn?kovi, je tady ordonanci ` A d?v?rn? dodal: "Snad to bude kv?li tomu pejskovi."
      "U? jsem sly?el," ?ekl nadporu??k, kdy? se mu ordonanc v p?eds?ni cht?l hl?sit. ?ekl to st?sn?n?m hlasem a odch?zel, vrhaje na ?vejka zni?uj?c? pohled.
      Nebyl to raport, bylo to n?co hor??ho. Plukovn?k sed?l velice zachmu?en? v k?esle, kdy? nadporu??k vstoupil do jeho kancel??e.
      "P?ed dv?ma l?ty, pane nadporu??ku," ?ekl plukovn?k, "p??l jste si b?t p?elo?en do Bud?jovic k 91. pluku. V?te, kde jsou Bud?jovice? Na Vltav?, ano, na Vltav? a vt?k? tam Oh?e nebo n?co podobn?ho. M?sto je velice, abych tak ?ekl, p??v?tiv?, a jestli se nem?l?m, m? n?b?e??. V?te, co je to n?b?e??? To jest ze? vystav?n? nad vodou. Ano. Ostatn? to sem nepat??. D?lali jsme tam man?vry."
      Plukovn?k se zaml?el, a d?vaje se do kalam??e, p?e?el rychle na jin? t?ma: "Ten m?j pes se u v?s zkazil. Nechce nic ?r?t. Vida, v kalam??i je moucha. To je zvl??tn?, ?e i v zim? padaj? mouchy do kalam??e. To je nepo??dek."
      "Tak u? se, d?dku mizern?, vyslov," pomyslil si nadporu??k. Plukovn?k vstal a p?e?el n?kolikr?t po kancel??i. "Dlouho jsem p?em??lel, pane nadporu??ku, co vlastn? v?m ud?l?m, aby se to nemohlo opakovat,a vzpomn?l jsem si, ?e jste si p??l b?t p?elo?en k 91. pluku. Vrchn? velitelstv? ned?vno n?m ozn?milo, ?e jest u 91. pluku velk? nedostatek d?stojnictva, pon?vad? to v?echno Srbov? pobili.Zaru?uji se v?m ?estn?m slovem, ?e do t?? dn? jste u 91. pluku v Bud?jovic?ch, kde se formuj? mar?batali?ny.Nemus?te d?kovat. Vojsko pot?ebuje d?stojn?ky, kte??..."
      A nev?da u?, co by ?ekl, pod?val se na hodinky a promluvil: "Je p?l jeden?ct?, nejvy??? ?as j?t k regimentsraportu."
      T?m byl p??jemn? rozhovor ukon?en a nadporu??kovi se velice uleh?ilo, kdy? vy?el z kancel??e a ?el do ?koly jednoro?n?ch dobrovoln?k?, kde ozn?mil, ?e v nejbli???ch dnech jede na frontu, a uspo??d? proto ve??rek na rozlou?enou v Nek?zance.
      Vr?tiv se dom?, ?ekl k ?vejkovi v?znamn?: "V?te, ?vejku, co jest to mar?batali?n?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e mar?batali?n je mar?ba??k a mar?ka je mar?kumpa?ka. My to v?dycky zkracujem."
      "Tak v?m, ?vejku," slavnostn?m hlasem ?ekl nadporu??k, "oznamuji, ?e pojedete se mnou mar?ba??kem, kdy? m?te r?d takovou zkr?ceninu. Ale nemyslete si, ?e na front? budete vyv?d?t podobn? blbosti jako zde. M?te radost?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e m?m n?ramnou radost," odpov?d?l dobr? voj?k ?vejk, "to bude n?co n?dhern?ho, kdy? voba padneme spolu za c?sa?e p?na a jeho rodinu..."

II. kniha
NA FRONT?

1. kapitola

?vejkovy nehody ve vlaku

      V jednom kup? druh? t??dy rychl?ku Praha-?esk? Bud?jovice byli t?i, nadporu??k Luk??, naproti kter?mu sed?l star?? p?n, ?pln? holohlav?, a ?vejk, kter? st?l skromn? u dve?? k chodb? a chystal se pr?v? vyslechnout nov? p??val hromobit? nadporu??ka Luk??e, kter?, nedbaje p??tomnosti holohlav?ho civilisty, h??mal ?vejkovi do du?e po cel? trati, kterou projeli, ?e je bo?? dobytek a podobn?.
      Ne?lo o nic jin?ho ne? o mali?kost, o po?et zavazadel, kter? ?vejk opatroval.
      "Ukradli n?m kufr," vyt?kal nadporu??k ?vejkovi; "to se jen tak ?ekne, holomku!"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant," ozval se ti?e ?vejk, "dovopravdy ho ukradli. Na n?dra?? se v?dycky potlouk? moc takov?ch ?izu?k? a j? si to p?edstavuju tak, ?e jednomu z nich se nepochybn? zamlouval v?? kufr a ten ?lov?k ?e nepochybn? vyu?itkoval toho, jak jsem vode?el vod zavazadel, abych v?m vohl?sil, ?e s na?ima zavazadlama je v?echno v po??dku. Von moh ten n?? kufr ukradnout pr?v? jen v takovej p??znivej okam?ik. Po takov?m okam?iku voni pasou. p?ed dv?ma l?ty na Severoz?padn?m n?dra?? ukradli jedn? pani?ce ko??rek i s hol?i?kou v pe?ink?ch a byli tak ?lechetn?, ?e hol?i?ku vodevzdali na policejn? komisa?stv? u n?s v ulici, ?e prej ji na?li pohozenou v pr?jezd?. Potom ud?laly noviny z t? uboh? pan? krkav?? matku."
      A ?vejk d?razn? prohl?sil: "Na n?dra?? se kradlo v?dycky a bude se kr?st d?l. Jinak to nejde."
      "J? jsem p?esv?d?en, ?vejku," ujal se slova nadporu??k, "?e to s v?mi jednou prach?patn? skon??. Po??d je?t? nev?m, d?l?te-li ze sebe vola nebo jste se u? volem narodil. Co bylo v tom kufru?"
      "Dohromady nic, pane obrlajtnant," odpov?d?l ?vejk, nespou?t?je o?? z lys? lebky civilisty sed?c?ho naproti nadporu??kovi, kter?, jak se zd?lo, nejevil pra??dn? z?jem o celou z?le?itost a ?etl si Neue freie Presse, "v cel?m tom kufru bylo jen zrcadlo z pokoje a ?eleznej v???k z p?eds?n?, tak?e jsme vlastn? neutrp?li ??dn? ztr?ty, pon?vad? zrcadlo i v???k pat?ily panu dom?c?mu."
      Vida hrozn? posun?k nadporu??k?v, pokra?oval ?vejk laskav?m hlasem: "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem vo tom, ?e ten kufr bude ukradenej, nap?ed nic nev?d?l, a co se t?k? toho zrcadla a v???ku, tak jsem to vozn?mil panu dom?c?mu, ?e mu to vr?t?me, a? p?ijdem z vojny dom?. V nep??telskejch zem?ch je hodn? zrcadel i v???k?, tak?e ani v tomhle p??pad? nem??eme utrp?t s panem dom?c?m ??dnou ztr?tu. Jakmile dobyjeme n?jak? m?sto..."
      "Ku?te, ?vejku," stra?liv?m hlasem sko?il do toho nadporu??k, "j? v?s jednou p?ed?m k poln?mu soudu. Rozva?te si dob?e, jestli nejste nejprachpitom?j??m chlapem na sv?t?. N?kter? ?lov?k, kdyby ?il tis?c let, nevyvedl by tolik pitomost? jako vy b?hem t?ch n?kolika ned?l. Douf?m, ?e jste to tak? pozoroval?"
      "Poslu?n? hl?s?m, ?e jsem to, pane obrlajtnant, pozoroval. J? m?m, jak se ??k?, vyvinutej pozorovac? talent, kdy? u? je pozd? a n?co se stane nep??jemn?ho. J? m?m takovou sm?lu jako n?jakej Nechleba z Nek?zanky, kter? tam chodil do hospody V ?ub??m h?ji. Ten cht?l v?dycky d?lat dobrotu a vod soboty v?st novej ?ivot, a v?dycky na druhej den ??kal: ,Tak jsem v?m, kamar?di, k r?nu pozoroval, ?e jsem na pry?n?: A v?dycky ho to stihlo, kdy? si um?nil, ?e p?jde v po??dku dom?, a nakonec se vysv?tlilo, ?e porazil n?kde n?jakou vohradu nebo vyp??h kon? dro?k??ovi nebo si cht?l pro?istit fajfku p?rem z kohout?ho chvostu n?jak? policejn? patroly. Von byl z toho cele] zoufale] a nejv?c mu to bylo l?to, ?e se ta sm?la t?hne po cel? generace. Jeho d?de?ek ?el jednou na vandr..."
      "Dejte mn? pokoj; ?vejku, s va?imi v?klady." "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e v?echno, co zde pov?d?m, je svatosvat? pravda. Jeho d?de?ek ?el na vandr..."
      "?vejku," roz??lil se nadporu??k, "je?t? jednou v?m p?ikazuji, abyste mn? nic nevykl?dal, nechci nic sly?et. A? p?ijedeme do Bud?jovic, pak si to s v?mi vy??d?m. V?te, ?vejku, ?e v?s d?m zav??t?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e to nev?m," m?kce ?ekl ?vejk, "je?t? jste se vo tom nezmi?oval."
      Nadporu??kovi bezd??n? zacvakaly zuby, vzdychl si, vyt?hl z pl??t? Bohemii a ?etl zpr?vy o velk?ch v?t?zstv?ch, o ?innosti n?meck? ponorky E na St?edozemn?m mo?i, a kdy? p?i?el na zpr?vu o nov?m n?meck?m vyn?lezu na vyhazov?n? m?st do pov?t?? pomoc? zvl??tn?ch bomb vrhan?ch z l?tadel, kter? vybuchuj? t?ikr?t za sebou, byl vyru?en hlasem ?vejka, kter? promluvil na holohlav?ho p?na:
      "Dovolte, va?nosti, ner???te b?t pan Purkr?bek, z?stupce banky Sl?vie?"
      Kdy? holohlav? p?n neodpov?dal, ?ekl ?vejk nadporu??kovi:
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem jednou ?etl v novin?ch, ?e norm?ln? ?lov?k m? m?t na hlav? pr?m?rn? 60 a? 70 tis?c vlas? a ?e ?ern? vlasy b?vaj? ?id??, jak je vid?t z mnoh?ch p??pad?."
      A pokra?oval ne?prosn? d?l: "Potom ??kal jednou jeden medik v kav?rn? U ?p?rk?, ?e pad?n? vlas? zavi?uje du?evn? pohnut? v ?estined?l?."
      A nyn? se stalo n?co hrozn?ho. Holohlav? p?n vysko?il na ?vejka, za?val na n?ho: "Marsch heraus, Sie Schweinkerl," vykopl ho do chodby a vr?tiv se do kup? uchystal mal? p?ekvapen? nadporu??kovi t?m, ?e se mu p?edstavil.
      Byl to nepatrn? omyl. Holohlav? individuum nebylo panem Purkr?bkem, z?stupcem banky Sl?vie, ale pouze gener?lmajorem von Schwarzburg. Gener?lmajor konal pr?v? v civilu inspek?n? cestu po pos?dk?ch a jel p?ekvapit Bud?jovice.
      Byl to nejstra?n?j?? inspek?n? gener?l, kter? se kdy narodil, a na?el-li n?co v nepo??dku, vedl jen tuto rozmluvu s veliteli pos?dek:
      "M?te revolver?" "M?m." "Dob?e! Na va?em m?st? jist? bych v?d?l, co s n?m d?lat, nebol co zde vid?m, to nen? pos?dka, ale st?do svin?."
      A skute?n? po jeho inspek?n? cest? se tu a tam v?dycky n?kdo zast?elil, co? gener?lmajor von Schwarzburg konstatoval se zadostiu?in?n?m: "Tak to m? b?t! To je voj?k!"
      Vypadalo to tak, ?e nem? ??d, kdy? po jeho inspekci z?stal v?bec n?kdo na?ivu. M?l m?nii p?elo?it v?dy d?stojn?ka na nejnep??jemn?j?? m?sta. Sta?ilo to nejmen??, a d?stojn?k se ji? lou?il se svou pos?dkou a putoval na ?ernohorsk? hranice nebo do n?jak?ho opil?ho, zoufal?ho garniz?nu v ?pinav?m kout? Hali?e.
      "Pane nadporu??ku," ?ekl, "kde jste nav?t?voval kadetn? ?kolu?"
      "V Praze."
      "Vy jste tedy chodil do kadetn? ?koly a nev?te ani, ?e d?stojn?k je zodpov?den za sv?ho pod??zen?ho. To je p?kn?. Za druh? bav?te se se sv?m sluhou jako s n?jak?m sv?m intimn?m p??telem. Dovolujete mu, aby mluvil, ani? by byl t?z?n. To je je?t? hez??. Za t?et? dovol?te mu ur??et va?e p?edstaven?. A to je to nejkr?sn?j??, ze v?eho toho vyvod?m d?sledky. Jak se jmenujete, pane nadporu??ku?"
      "Luk??."
      "A u kter?ho pluku slou??te?"
      "Byl jsem..."
      "D?kuji, o to, kde jste byl, nen? ?e?i, chci v?d?t, kde jste te?."
      "U 91. p???ho pluku, pane gener?lmajore. P?elo?ili mne..."
      "V?s p?elo?ili? To ud?lali velice dob?e. V?m nebude na ?kodu pod?vat se co nejd??v s 91. p???m plukem n?kam na boji?t?."
      "O tom je ji? rozhodnuto, pane gener?lmajore."
      Gener?lmajor m?l nyn? p?edn??ku o tom, ?e pozoruje posledn? l?ta, ?e d?stojn?ci mluv? se sv?mi pod??zen?mi famili?rn?m t?nem, a ?e v tom vid? nebezpe?? ???en? n?jak?ch demokratick?ch z?sad. Voj?k m? se dr?et v hr?ze, mus? se t??st p?ed sv?m p?edstaven?m, b?t se ho. D?stojn?ci mus? dr?et mu?stvo na deset krok? od t?la a nedovolit mu, aby p?em??lelo samostatn? nebo dokonce v?bec myslilo, v tom ?e je tragick? omyl posledn?ch let. D??v se mu?stvo b?lo d?stojn?k? jako ohn?, ale dnes...
      Gener?lmajor beznad?jn? m?chl rukou: "Dnes v?t?ina d?stojnictva mazl? se s voj?ky. To jsem cht?l ??ct."
      Gener?lmajor vzal op?t sv? noviny a zahloubal se do ?ten?. Nadporu??k Luk?? vy?el bled? na chodbu, aby si to se ?vejkem vypo??dal.
      Na?el ho stoj?c?ho u okna s tak bla?en?m a spokojen?m v?razem, jak? m??e m?t jen jednom?s??n? rob?tko, kter? se napilo, nacucalo a nyn? spink?.
      Nadporu??k se zastavil, k?vl na ?vejka a uk?zal mu pr?zdn? kup?. Ve?el za ?vejkem a uzav?el dve?e.
      "?vejku," ?ekl slavnostn?, "kone?n? p?i?el okam?ik, kdy dostanete p?r facek, jak?ch sv?t nevid?l. Pro?pak jste napadl na toho ple?at?ho p?na? V?te, ?e je to gener?lmajor von Schwarzburg?"
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant," ozval se ?vejk, tv??e se jako mu?edn?k, "?e j? v?bec nikdy v ?ivot? jsem nem?l toho nejmen??ho ?myslu n?koho urazit a ?e v?bec nem?m pon?t? a zd?n? o n?jak?m panu gener?lmajoru. Von vopravdu je celej pan Purkr?bek, z?stupce banky Sl?vie. Ten chodil k n?m do hospody a jednou, kdy? u stolu usnul, tak mu na jeho ple? n?jakej dobrodinec napsal inkoustovou tu?kou: ,Dovolujeme si v?m t?mto dle p?ipojen? sazby IIIc zdvo?ile nab?dnouti nast??d?n? v?na a vybaven? va?ich d?tek pomoc? ?ivotn?ho poji?t?n?!` To se v?, ?e v?ichni vode?li, a j? tam s n?m z?stal s?m, a pon?vad? m?m v?dycky sm?lu, tak von potom, kdy? se probudil a pod?val se do zrcadla, se roz??lil a myslel, ?e jsem to jemu ud?lal j?, a cht?l mn? d?t taky p?r facek."
      Sl?vko "taky" splynulo tak dojemn? m?kce a vy??tav? ze rt? ?vejka, ?e nadporu??kovi sklesla ruka.
      Ale ?vejk pokra?oval: "Pro takovou malou mejlku se ten p?n nemusel roz?ilovat, von m? m?t vopravdu 60 a? 70 tis?c vlas?, jako to bylo v tom ?l?nku, co m? v?echno m?t norm?ln? ?lov?k. Mn? nikdy v ?ivot? nenapadlo, ?e existuje n?jakej ple?atej pan gener?lmajor. To je, jak se ??k?, tragickej omyl, kerej se m??e ka?d?mu p?ihodit, kdy? ?lov?k n?co poznamen? a ten druhej se hned toho chyt?. To n?m jednou p?ed l?ty vypravoval krej?? H?vl, jak jel z m?sta, kde krej?oval ve ?t?rsku, do Prahy p?es Leoben a m?l s sebou ?unku, kterou si koupil v Mariboru. Jak tak jede ve vlaku, myslel si, ?e je v?bec jedinej dech mezi pasa??rama, a kdy? si u Svat?ho Mo??ce za?al ukrajovat z t? cel? ?unky, tak ten p?n, co sed?l naproti, po?al d?lat na tu ?unku zamilovan? vo?i a sliny mu za?aly t?ct z huby. Kdy? to vid?l krej?? H?vl, pov?dal si k sob? nahlas: ,To bys ?ral, ty chlape mizern?: A ten p?n mu ?esky vodpov?: ,To se v?, ?e bych ?ral, kdybys mn? dal.` Tak tu ?unku se?rali spole?n?, ne? p?ijeli do Bud?jovic. Ten p?n se jmenoval Vojt?ch Rous."
      Nadporu??k Luk?? pod?val se na ?vejka a vy?el z kup?. Kdy? sed?l op?t na sv?m m?st?, objevila se za chv?li ve dve??ch up??mn? tv?? ?vejkova:
      "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsme za p?t minut v T?bo?e. Vlak stoj? p?t minut. Nep?ik??ete objednat n?co k sn?dku? P?ed l?ty zde m?vali moc dobrou..."
      Nadporu??k zu?iv? vysko?il a na chodb? ?ekl k ?vejkovi: ,"le?t? jednou v?s upozor?uji, ?e ??m m?n? se ukazujete, t?m jsem ??astn?j??. Nejrad?ji bych byl, kdybych v?s v?bec nevid?l, a bulte ubezpe?en, ?e se o to postar?m. Neukazujte se mn? v?bec na o?i. Ztra?te se mn? z dohledu, vy dobytku, pitom?e."
      "Dle rozkazu, pane obrlajtnant "
      ?vejk zasalutoval, oto?il se vojensk?m krokem a ?el na konec chodby, kde se posadil v koutku na sed?tko pr?vod??ho a zap?edl rozmluvu s n?jak?m ?elezni?n?m z??zencem: "Mohu se v?s pros?m na n?co zeptat?"
      ?elezni?n? z??zenec, nejev?c? patrn? ??dn? chuti do rozhovoru, slab? a apaticky k?vl hlavou.
      "Ke mn? chod?val," rozhovo?il se ?vejk, "jeden dobrej ?lov?k, n?jakej Hofmann, a ten v?dy tvrdil, ?e tyhle popla?n? sign?ly nikdy ne??inkuj?, ?e to zkr?tka a dob?e nefunguje, kdy? se zat?hne za tuhle rukoje?. J?, spravedliv? ?e?eno, jsem se nikdy takovou v?c? nezaj?mal, ale kdy? u? jsem si tady toho popla?n?ho apar?tu v?iml, tak bych r?d v?d?l, na ?em jsem, kdybych n?hodou toho n?kdy pot?eboval." ?vejk vstal a p?istoupil s ?elezni?n?m z??zencem k popla?n? brzd? "V nebezpe??".
      ?elezni?n? z??zenec uznal za svou povinnost vysv?tlit ?vejkovi, v ?em z?le?? cel? mechanismus apar?tu na poplach: "To v?m spr?vn? ?ekl, ?e se mus? zat?hnout za tuhle rukoje?, ale lhal v?m, ?e to nefunguje. V?dy se vlak zastav?, pon?vad? je to ve spojen? p?es v?echny vag?ny s lokomotivou. Popla?n? brzda mus? fungovat."
      Oba m?li p?itom ruce na dr??tku rukojet? p?ky a je jist? z?hadou, jak se to stalo, ?e ji vyt?hli a vlak stanul.
      Nemohli se tak? nijak oba shodnout, kdo to vlastn? ud?lal a dal popla?n? sign?l.
      ?vejk tvrdil, ?e on to nemohl b?t, ?e to neud?lal, ?e nen? ??dn? uli?n?k.
      "J? se s?m tomu div?m," ??kal dobr?cky ke kondukt?rovi, "pro? se vlak tak n?hle zastavil. Jede, a najednou stoj?. M? to v?c mrz? ne? v?s."
      N?jak? v??n? p?n postavil se na obranu ?elezni?n?ho z??zence a tvrdil, ?e sly?el, jak ten voj?k prvn? za?al rozhovor o popla?n?ch sign?lech.
      Naproti tomu ?vejk mluvil neust?le cosi o sv? poctivosti, ?e nem? ??dn?ho z?jmu na zpo?d?n? vlaku, pon?vad? jede do v?lky.
      "Pan p?ednosta stanice v?m to vysv?tl?," rozhodl kondukt?r, "to v?s bude st?t dvacet korun." Zat?m bylo vid?t, jak cestuj?c? vyl?zaj? z vag?n?, vrchn? pr?vod?? p?sk?, n?jak? pan? zd??en? b??? s cestovn?m kufrem p?es tra? do pol?.
      "To stoj? dovopravdy za dvacet korun," roz?afn? ?ekl ?vejk, zachov?vaje naprost? klid, "to je je?t? moc lacin?. Jednou, kdy? byl c?sa? p?n n?v?t?vou na ?i?kov?, tak n?jakej Franta ?nor zastavil jeho ko??r t?m, ?e si p?ed c?sa?em p?nem kleknut na kolena do j?zdn? dr?hy. Potom ten policejn? komisa? z toho raj?nu ?ekl k panu ?norovi s pl??em, ?e mu to nem?l d?lat v jeho raj?nu, ?e to m?l ud?lat vo jednu ulici n??, co pat?? u? pod policejn?ho radu Krause, tam ?e m?l vzd?vat hold. Potom toho pana ?nora zav?eli."
      ?vejk rozhl?dl se kolem, pr?v? kdy? vrchn? pr?vod?? rozmno?il kruh poslucha??.
      "Tak abychom zas d?l jeli," ?ekl ?vejk, "to nen? nic p?kn?ho, kdy? se vlak vopozd?. Kdyby to bylo za m?ru, tak sp?nembohem, ale kdy? je v?lka, tak m? ka?dej v?d?t, ?e v ka?d?m vlaku jedou vojensk? osoby, gener?lmajorov?, obrlajtnanti, bur?ov?. Ka?d? takov? vopozd?n? je vo?emetn? v?c. Napoleon se u Waterloo vopozdil vo p?t minut, a byl v hajzlu s celou svou sl?vou..."
      V tom okam?iku prodral se skupinou poslucha?? nadporu??k Luk??. Byl p???ern? bled? a nemohl nic jin?ho ze sebe vypravit ne?: "?vejku!"
      ?vejk zasalutoval a ozval se: "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e na m? svalili, ?e jsem zastavil vlak. ?elezni?n? er?r m? n?ramn? divn? plomby u popla?nejch brzd. ?lov?k aby se k tomu ani nep?ibli?oval, jinak by mohl m?t mal?r a mohli by na n?m cht?t dvacet korun, jako cht?j? na mn?."
      Vrchn? pr?vod?? byl ji? venku, dal sign?l a vlak se op?t rozjel.
      Poslucha?i ?li na sv? m?sta v kup? a nadporu??k Luk?? nepromluvil v?c ani slova a ?el si t?? sednout.