Vyt?hl z?pisn?k z kapsy a pokra?oval: "M?m to v?echno zaps?no. Nadporu??k Janata dluhoval mn? 700 korun, a odv??il se padnout na Drin?. Poru??k Pr??ek upadl na rusk? front? do zajeti, a je mn? dlu?en na dva tis?ce korun. Hejtman Wichterle, dluhuj?c? mn? stejn? obnos, dal se zabit pod Ruskou R?vou vlastn?mi voj?ky. Nadporu??k Machek zajat v Srbsku, dluhuje mn? 1500 korun. Je zde v?c takov?ch lid?. Ten padne v Karpatech s mou nezaplacenou sm?nkou, ten jde do zajet?, ten se mn? utop? v Srbsku, ten um?e v Uhr?ch ve ?pit?le. Ch?pete nyn? m? obavy, ?e mne tato v?lka zahub?, nebudu-li energick?m a ne?prosn?m. Vy m??ete mn? nam?tnout, ?e u v?s nehroz? ??dn?ho p??m?ho nebezpe??. Pod?vejte se."
P?istr?il poln?mu kur?tovi sv?j z?pisn?k pod nos. "Vid?te: poln? kur?t Maty?? v Brn?, zem?el v izola?n? nemocnici p?ed t?dnem. J? bych si rval vlasy. Nezaplatil mn? 1800 korun, a jde do cholerov?ho bar?ku zaopat?ovat n?jak?ho ?lov?ka, po kter?m mu nic nebylo."
"To byla jeho povinnost, mil? pane," ?ekl poln? kur?t, "j? jdu tak? z?tra zaopat?ovat."
"A taky do cholerov?ho bar?ku," poznamenal ?vejk; "m??ete j?t s sebou, abyste vid?l, co to znamen?, vob?tovat se."
"Pane poln? kur?te," ?ekl vytrval? mu?, "v??te, ?e jsem v zoufal? situaci. Vede se v?lka kv?li tomu, aby sprovodila ze sv?ta v?echny m? dlu?n?ky?"
"A? v?s odvedou na vojnu a budete rukovat do pole," poznamenal op?t ?vejk, "tak vodslou??me s panem feldkur?tem m?i svatou, aby b?h nebesk? dal a prvn? gran?t v?s p?eraziti r??il."
"Pane, je to v??n? v?c," ?ekl nezmar k poln?mu kur?tovi, "??d?m v?s, aby v?? sluha se do na?ich z?le?itost? nepletl, abychom to mohli ihned skoncovat."
"Dovolte, pane feldkur?t," ozval se ?vejk, "ra?te mn? p?ik?zat vopravdu, abych se do va?ich z?le?itost? neplet, jinak budu h?jit d?l va?e z?jmy, jak se na po??dn?ho voj?ka slu?? a pat??. Ten p?n m? ouplnou pravdu, von chce vodtud odej?t s?m. J? taky nem?m r?d n?jak? v?stupy, j? jsem spole?enskej ?lov?k."
"?vejku, mne u? to za??n? nudit," ?ekl poln? kur?t, jako by nepozoroval p??tomnost hostovu, "myslel jsem, ?e n?s ten ?lov?k pobav?, bude n?m vypravovat n?jak? anekdoty, a on ??d?, abych v?m poru?il, abyste se do toho nepletl, a?koliv u? jste m?l s n?m dvakr?t co d?lat. Ve?er, kdy m?m p?ed takov?m d?le?it?m n?bo?ensk?m ?konem, kdy m?m obr?tit v?echny sv? smysly k bohu, obt??uje mne n?jakou pitomou histori? o mizern?ch 1200 korun?ch, odvrac? mne od zpytov?n? sv?dom?, od boha, a chce, abych mu je?t? jednou ?ekl, ?e mu te? nic ned?m. Nechci s n?m d?le mluvit, aby tento posv?tn? ve?er nebyl zka?en. ?ekn?te mu s?m, ?vejku: Pan feldkur?t v?m nic ned?."
?vejk vyplnil rozkaz, zahul?kav to hostu do ucha. Vytrval? host z?stal v?ak sed?t d?l.
"?vejku," vyb?zel poln? kur?t, "zeptejte se ho, jak dlouho mysl?, ?e bude zde je?t? okoun?t?"
"Nehnu se odtud, dokud nedostanu zaplaceno," tvrdo??jn? ozval se nezmar.
Poln? kur?t vstal, ?el k oknu a ?ekl: "V takov?m p??pad? odevzd?v?m ho v?m, ?vejku. D?lejte si s n?m, co chcete."
"Poj?te, pane," ?ekl ?vejk, uchopiv nemil?ho hosta za rameno, "do t?etice v?eho dobr?ho."
A opakoval sv?j v?kon rychle a elegantn?, zat?mco poln? kur?t bubnoval na okno poh?ebn? pochod.
Ve?er v?novan? rozj?m?n? pro?el n?kolik f?z?. Poln? kur?t tak zbo?n? a vroucn? p?ibli?oval se k bohu, ?e je?t? ve dvan?ct hodin v noci zn?l z jeho bytu zp?v:
Kdy? jsme ma??rovali,
v?echny holky plakaly...
S n?m zp?val i dobr? voj?k ?vejk.
-
Po posledn?m pomaz?n? ve Vojensk? nemocnici tou?ili dva. Jeden star? major a jeden bankovn? disponent, d?stojn?k v z?loze. Oba dostali kulku do b?icha v Karpatech a le?eli vedle sebe. Rezervn? d?stojn?k pova?oval za svou povinnost d?t se zaopat?it sv?tost? um?raj?c?ch, pon?vad? jeho p?edstaven? tou?il po posledn?m pomaz?n?. Aby se nedal tak? zaopat?it, pova?oval za poru?en? subordinace. N?bo?n? major to d?lal z chytrost?, domn?vaje se, ?e modlitba v?ry uzdrav? nemocn?ho. Tu noc p?ed posledn?m pomaz?n?m oba v?ak zem?eli, a kdy? se dostavil r?no poln? kur?t se ?vejkem, le?eli s obli?ejem z?ernal?m pod prost?radlem jako v?ichni, kte?? zemrou zadu?en?m.
"Takovou sl?vu jsme d?lali, pane feldkur?t, a te? n?m to zkazili," zlobil se ?vejk, kdy? jim v kancel??i ozn?mili, ?e ti dva u? nepot?ebuj? ni?eho.
A to byla pravda, ?e d?lali sl?vu. Jeli v dro?ce, ?vejk zvonil a poln? kur?t dr?el v ruce lahvi?ku s olejem, zabalenou do ubrousku, kter?m s v??nou tv??? ?ehnal kolemjdouc?m, kte?? smekli.
Nebylo jich pravda mnoho, a?koliv ?vejk sna?il se d?lat se sv?m zvoncem obrovsk? r?mus.
Za dro?kou b??elo n?kolik nevinn?ch pachol?tek, z nich? jedno sedlo si vzadu, na?e? jeho druhov? spustili unisono: "Za vozem, za vozem!"
A ?vejk do toho zvonil, dro?k?? sekal bi?em dozadu, ve Vodi?kov? ulici n?jak? domovnice, ?lenkyn? mari?nsk? kongregace, klusem dohnala dro?ku, dala si v j?zd? po?ehnat, pok?i?ovala se, odplivla si pot?: "Jedou s t?m p?nembohem jako v?ichni ?erti! ?lov?k aby dostal souchotiny!" a vracela se ud?ch?na na sv? star? m?sto.
Nejv?c hlas zvonku znepokojoval dro?k??skou kobylu, kter? patrn? musel n?co p?ipom?nat z minul?ch let, pon?vad? se st?le ohl??ela dozadu a ob?as u?inila pokus zatancovat na dla?b?.
To byla tedy ta velik? sl?va, o kter? mluvil ?vejk. Poln? kur?t ?el zat?m do kancel??e vy??dit finan?n? str?nku posledn?ho pomaz?n? a vypo??tal ji? ??etn?mu ?ikovateli, ?e je mu vojensk? er?r dlu?en na sto pades?t korun za posv?cen? olej a cestu.
Potom n?sledoval spor s velitelem nemocnice a poln?m kur?tem, p?i?em? poln? kur?t n?kolikr?t ude?il p?st? do stolu a vyj?d?il se: "Nemyslete si, pane hejtmane, ?e je posledn? pomaz?n? zadarmo. Kdy? d?stojn?k od dragoun? je komand?rov?n do h?eb?ince za ko?ma, tak se mu tak? plat? diety. Opravdu lituji, ?e se ti dva posledn?ho pomaz?n? nedo?kali. Bylo by to o pades?t korun dra???."
?vejk ?ekal zat?m dole na str??nici s lahvi?kou svat?ho oleje, kter? mezi voj?ky vzbuzovala opravdov? z?jem.
N?kdo m?nil, ?e by se s t?m olejem daly velice dob?e ?istit ru?nice a bodla.
N?jak? mladi?k? voj??ek z ?eskomoravsk? vyso?iny, kter? je?t? v??il v p?naboha, prosil, aby se o takov?ch v?cech nevedly ?e?i a aby se svat? tajemstv? nezatahovala do debaty. Mus?me k?es?ansky doufat.
Star? rezervista pod?val se na zele???ka a ?ekl: "P?kn? douf?n?, ?e ti ?rapnel utrhne hlavu. Bul?kovali n?s. Jednou k n?m p?ijel n?jakej klerik?ln? poslanec a mluvil o bo??m m?ru, kter? se klene nad zem?, a jak p?nb?h si nep?eje v?lky a chce, aby v?ichni ?ili v m?ru a sn??eli se jako brat??. A vida ho, vola, jakmile vypukla v?lka, ve v?ech kostel?ch se modl? za zdar zbran? a o p?nubohu se mluv? jako o n?jak?m n??eln?kovi jener?ln?ho ?t?bu, kter? tu vojnu ??d? a diriguje. Z t?hle vojensk? nemocnice u? jsem vid?l poh?b?, a u??znut?ch noh a ruk voz? odtud vozy."
"A voj?ky pochov?vaj? nah?," ?ekl jin? voj?k, "a do toho mund?ru vobl?knou zas jin?ho ?iv?ho a tak to jde napo??d."
"Dokud to nevyhrajem," poznamenal ?vejk.
"Takov? fajfka chce n?co vyhr?t," ozval se z kouta des?tn?k. "Na pozici s v?mi, do z?kop?, a hn?t v?s na bod?ky o v?echno pry?, na dr?ty, podkopy a minomety. V?let se v t?lu, to dovede ka?dej, a ??dn?mu se nechce padnout "
"J? taky mysl?m, ?e je to moc hezk?, d?t se probodnout bajonetem," ?ekl ?vejk, "a taky to nen? ?patn?, dostat kouli do b?icha, a je?t? p?kn?j??, kdy? ?lov?ka p?eraz? gran?t a ?lov?k kouk?, ?e jeho nohy i s b?ichem jsou n?jak vod n?ho vzd?len?, a je mu to tak divn?, ?e z toho um?e d??v, ne? mu to n?kdo m??e vysv?tlit."
Mladi?k? voj?k vzdychl si up??mn?. Litoval s?m sv?j mlad? ?ivot, ?e se narodil v tak hloup?m stolet?, aby ho za?ezali jako kr?vu na por??ce. Pro?pak je tohle v?echno?
Jeden voj?k, u?itel z povol?n?, jako by ?etl jeho my?lenky, poznamenal: "N?kte?? u?enci vysv?tluj? v?lku objeven?m se skvrn na slunci. Jakmile takov? skvrna se ud?l?, tak p?ijde v?dy n?co hrozn?ho. Dobyt? Kart?ga..."
"Nechaj si sv? u?enosti," p?eru?il ho des?tn?k, "a jdou rad?ji zam?st cimru, dneska je to na nich. Co je n?m do n?jak? pitom? skvrny na slunci. Kdyby jich tam bylo t?eba dvacet, tak si za to nic nekoup?m."
"Ty skvrny na slunci maj? vopravdu velkej v?znam," zam?chal se ?vejk, "jednou se vobjevila takov? skvrna a je?t? ten samej den byl jsem bit u Banzet? v Nusl?ch. Vod t? doby, jak jsem ?el n?kam, v?dycky jsem v novin?ch hledal, jestli se zas nevobjevila n?jak? skvrna. A jakmile se vobjevila, sbohem, M?ry, ne?el jsem nikam, a jen tak jsem to p?e?kal. Kdy? tenkr?t ta sopka Mont Pel? zni?ila cel? ostrov Martinique, jeden profesor psal v N?rodn? politice, ?e u? d?vno upozor?oval ?ten??e na velkou skvrnu na slunci. A vona, ta N?rodn? politika, v?as nedo?la na ten vostrov, a tak si to tam, na tom vostrov?, vodsk?kali."
Zat?m poln? kur?t setkal se naho?e v kancel??i s jednou d?mou ze Sdru?en? ?lechti?en pro n?bo?enskou v?chovu voj?k?, starou, protivnou ochechul?, kter? ji? od r?na chodila po nemocnici a v?ude rozd?vala obr?zky svat?ch, kter? ran?n? a nemocn? voj?ci h?zeli do pliv?tek.
P?i sv? obch?zce roz?ilovala v?echny sv?m hloup?m ?van?n?m, aby srde?n? litovali sv?ch h??ch? a opravdov? se polep?ili, aby po smrti mil? b?h jim dal v??n? spasen?.
Byla bled?, kdy? mluvila s poln?m kur?tem. Jak ta vojna, m?sto aby zu?lech?ovala, d?l? z voj?k? zv??ata. Dole na ni marodi vypl?zli jazyka ?ekli j?, ?e je ma?kara a nebesk? koza. "Das ist wirklich schrecklich, Herr Feldkurat, das Volk ist verdorben."
A rozhovo?ila se, jak si p?edstavuje n?bo?enskou v?chovu voj?ka. Jen tenkr?t bojuje voj?k state?n? za sv?ho c?sa?e p?na, kdy? v??? v boha a m? n?bo?ensk? cit, pak se nelek? smrti, pon?vad? v?, ?e ho ?ek? r?j.
?vanilka ?ekla je?t? n?kolik podobn?ch hloupost? a bylo vid?t, ?e je odhodl?na nepustit poln?ho kur?ta, kter? v?ak zcela negalantn? se porou?el.
"Jedem dom?, ?vejku!" zavolal do str??nice. Na zp?te?n? cest? ned?lali ??dnou sl?vu.
"A? si jede zaopat?ovat p???t?, kdo chce," ?ekl poln? kur?t, "?lov?k aby se za ka?dou du?i, kterou chce spasit, s nimi handrkoval o pen?ze. Maj? sam? ??etnictv?, pak??."
Vida v ruce ?vejkov? lahvi?ku s ,posv?cen?m` olejem, zachmu?il se: "Nejlep?? ud?l?me, ?vejku, kdy? t?m olejem mn? a sob? nama?ete boty."
"Zkus?m s t?m namazat taky z?mek," dodal ?vejk, "stra?n? vr?e, kdy? v noci jdete dom?."
Tak skon?ilo posledn? pomaz?n?, ke kter?mu nedo?lo.
14. kapitola
?vejk vojensk?m sluhou u nadporu??ka Luk??e
1
?t?st? ?vejkovo nem?lo dlouh?ho trv?n?. Nel?tostn? osud p?erval p??telsk? pom?r mezi n?m a poln?m kar?tem. Jestli poln? kar?t a? do t? ud?losti byl osobou sympatickou, to, co nyn? provedl, je s to strhnout z n?ho sympatickou tv??nost.
Poln? kar?t prodal ?vejka nadporu??kovi Luk??ovi, ?ili l?pe ?e?eno, prohr?l ho v kart?ch. Tak d??v prod?vali na Rusi nevoln?ky. P?i?lo to tak znenad?n?. Byla p?kn? spole?nost u nadporu??ka Luk??e a hr?lo se jednadvacet.
Poln? kar?t prohr?l v?echno a nakonec ?ekl: "Kolik mn? p?j??te na m?ho vojensk?ho sluhu? Ohromn? pitomec a zaj?mav? figura, n?co non plus ultra. Je?t? nikdy nem?li jste takov?ho vojensk?ho sluhu."
"P?j??m ti sto korun," nab?dl nadporu??k Luk??, "jestli poz?t?? je nedostanu, po?le? mn? tu raritu. M?j pucflek je protivn? ?lov?k. St?le vzdych?, p??e dom? psan?, a p?itom krade, na co p?ijde. U? jsem ho bil, ale to nen? nic platn?. Pohlavkuji ho na potk?n?, ale nepom?h? to. Vyrazil jsem mu p?r p?edn?ch zub?, ale chlapa nenapravil."
"Tedy plat?," ?ekl lehkomysln? poln? kar?t, "bud poz?t?? sto korun, nebo ?vejka."
Prohr?l i t?ch sto korun a ?el smutn? dom?. V?d?l ur?it? a tak? nijak o tom nepochyboval, ?e do poz?t?? nese?ene t?ch sto korun a ?e vlastn? ?vejka mizern? a b?dn? prodal.
"Mohl jsem si ??ct o dv? st? korun," mrzel se, ale p?estupuje na elektrick? tramvaji na tra?, kter? ho za chv?li m?la odv?zt dom?, dost?val z?chvat v??itek a sentimentality.
"Nen? to ode mne hezk?," pomyslil si, kdy? zvonil u dve?? sv?ho bytu, "jak se pod?v?m do jeho pitom?ch, dobr?ck?ch o???"
"Mil? ?vejku," ?ekl, kdy? byl doma, "dnes se stalo n?co neoby?ejn?ho. M?l jsem takovou sm?lu v kart?ch. Hopal jsem to v?echno a m?l jsem pod rukou eso, pak p?i?la des?tka, a bank?? m?l pod rukou kluka a dot?h to taky na jednadvacet. L?znul jsem si n?kolikr?t na eso nebo na des?tku a v?dy jsem m?l stejn? s bank??em. Projel jsem v?echny pen?ze."
Odml?el se. "A nakonec jsem prohr?l v?s. Vyp?j?il jsem si na v?s sto korun, a jestli do poz?t?? je nevr?t?m, u? budete pat?it ne mn?, ale nadporu??kovi Luk??ovi. Mn? je to opravdu l?to..."
"Sto korun je?t? m?m," ?ekl ?vejk, "mohu v?m p?j?it."
"Dejte je sem," o?il poln? kar?t, "hned je zanesu Luk??ovi. Nerad bych, opravdu, se s v?mi lou?il." Luk?? byl velice p?ekvapen, kdy? uvid?l op?t poln?ho kur?ta.
"Jdu ti zaplatit dluh," ?ekl poln? kar?t, rozhl??eje se v?t?zoslavn?, "dejte mn? tak? kartu."
"Hop," ozval se poln? kar?t, kdy? byla ?ada na n?m. "Jenom o oko," hl?sil, "p?et?h jsem."
"Tak tedy hop," ?ekl p?i druh?m chodu, "hop bund."
"Dvacet br?t," hl?sil bank??.
"J? m?m cel?ch devaten?ct," ti?e pronesl poln? kur?t, d?vaje do banku posledn?ch ?ty?icet korun ze stovky, kterou mu p?j?il ?vejk, aby se vykoupil z nov?ho nevolnictv?.
Vraceje se dom?, p?i?el poln? kur?t k p?esv?d?en?, ?e je konec, ?e ?vejka nem??e nic zachr?nit, ?e jest to p?edur?eno, aby slou?il u nadporu??ka Luk??e.
A kdy? mu ?vejk otev?el, ?ekl k n?mu: "V?echno je marn?, ?vejku. Proti osudu se neubr?n? nikdo. Prohr?l jsem v?s i t?ch va?ich sto korun. D?lal jsem v?e, co bylo v m? moci, ale osud je siln?j?? mne. Hodil v?s do sp?r? nadporu??ka Luk??e a p?ijde doba, ?e se mus?me rozlou?it."
"A bylo v banku hodn??" ot?zal se ?vejk klidn?, "nebo jste m?lokdy d?lal forhonta? Kdy? nepad? karta, je to velmi ?patn?, ale n?kdy je to miz?rie, kdy? to jde a? p??li? dob?e. Na Zderaze ?il n?jakej klemp?? Vejvoda a ten hr?val v?dy mari?? v jedn? hospod? za Stoletou kav?rnou. Jednou taky, ?ert mu to nap?skal, pov?d?: ,A co? abychom si hodili jedn?ka o p?tn??ek.` Hr?li tedy p?tn??kov?ho jedn?ka a on dr?el bank. V?ichni se ztropili a tak to rostlo do des?tky. Starej Vejvoda cht?l pop??t taky druh?mu n?co a po??d ??kal: ,Mal?, ?patn? dom?.` To si nedovedete p?edstavit, jakou m?l sm?lu. Mal? ?patn? ne a ne p?ij?t, bank rost, a u? tam byla stovka. Z hr??? nikdo tolik nem?l, aby to mohl hopnout, a Vejvoda u? byl celej upocenej. Nebylo nic jin?ho sly?et ne? jeho: ,Mal?, ?patn? dom?.` P?isazovali po p?tce a spadali tam v?dycky. Jeden kominick? mistr se dop?lil, ?el si dom? pro pen?ze, kdy? tam bylo u? p?es p?ldruh? stovky, a hopnut to. Vejvoda cht?l se toho zbavit, a jak potom pov?dal, cht?l t?hnout t?ebas a? do t?iceti, jen aby to nevyhr?l, a m?sto toho dostal dv? esa. D?lal, ?e nic nem?, a schv?ln? pov?d?: ,?estn?ct br?t.` A ten kominickej mistr m?l v?eho v?udy patn?ct. Nen? to sm?la? Starej Vejvoda byl celej bledej a ne?tastnej, kolem u? nad?vali a ?u?kali si, ?e d?l? volty, ?e u? jednou byl bit pro fale?nou hru, a?koliv byl to nejpoctiv?j?? hr??, a sypali tam korunku za korunkou. U? tam bylo p?t set korun. Hostinsk? to nevydr?el. M?l pr?v? p?ichystan? pen?ze do pivovaru, tak je vzal, p?ised si, str?il nap?ed do toho po dvou stovk?ch, pak zahmou?il o?i, oto?il ?idli pro ?t?st? a ?ek, ?e to v?echno, co je v banku, hop?. ,Hrajeme,` pov?d?, ,s votev?en?ma kartama.` Starej Vejvoda byl by j? nev?m co dal za to, aby te? prohr?l. V?ichni se divili, kdy? oto?il a uk?zala se sedma, a on si ji nechal. Hostinsk? se sm?l pod fousy, pon?vad? m?l jednadvacet. P?i?la druh? sedma star?mu Vejvodovi, a on si ji taky nechal. ,Te? p?ijde eso nebo des?tka,` ?ekl hostinsk? j?zliv?, ,vsad?m krk, pane Vejvodo, ?e budete trop: Bylo ohromn? ticho, Vejvoda oto??, a vona se objev? t?et? sedmi?ka. Hostinskej zbledl jako k??da, byly to jeho posledn? pen?ze, vode?el do kuchyn? a za chvilku p?ib?hne kluk, kterej se u n?ho u?il, abychom ?li pana hostinsk?ho u??znout, ?e prej vis? na klice u okna. Tak jsme ho od??zli, vzk??sili a hr?lo se d?l. U? nikdo nem?l ??dn? pen?ze, v?echno to bylo v banku p?ed Vejvodou, kterej jen ??kal: ,Mal?, ?patn? dom?` a za ?iv?ho boha cht?l bejt trop, ale pon?vad? musel vot??et svoje karty a vylo?it na st?l, nemoh d?lat ??dnej podvod a schv?ln? p?et?hnout. V?ichni byli u? nad jeho ?t?st?m blb? a ud?lali si to tak, ?e kdy? u? nemaj? pen?ze, ?e tam budou d?vat svoje ?pisy. Trvalo to kolik hodin a p?ed star?m Vejvodou rostly tis?ce a tis?ce. Kominickej mistr byl u? do banku dlu?en p?es p?ldruh?ho mili?nu, uhl?? ze Zderazu asi mili?n, domovn?k ze Stolet? kav?rny 800 000 korun, jeden medik p?es dva mili?ny. Jenom v pince bylo p?es t?i sta tis?c na sam?ch ?tr?k?ch pap?ru. Starej Vejvoda zkou?el to v?elijak. Chodil po??d na z?chod a v?dycky to dal jin?mu, aby to vzal za n?ho, a kdy? se vr?til, hl?sili mu, ?e bral, ?e mu p?i?lo jednadvacet. Poslali pro nov? karty, a zas to nebylo nic platn?. Kdy? se Vejvoda zastavil na patn?cti, tak m?l ten druhej ?trn?ct. V?ichni se d?vali vztekle na star?ho Vejvodu a nejv?c l?te?il jeden dla?di?, kerej do toho v?eho v?udy dal na hotovosti vosum korun. Ten votev?en? prohl?sil, ?e takovej ?lov?k, jako je Vejvoda, by nem?l chodit po sv?t? a m?l by se zkopat, vyhodit a utopit jako ?t?n?. To si nedovedete p?edstavit to zoufalstv? star?ho Vejvody. Kone?n? p?i?el na n?pad. ,J? jdu na z?chod,` pov?d? komin?kovi, ,vezm?te to za mne, pane mist?e: A jen tak bez klobouku vyb?h na ulici a p??mo do Mysl?kovy ulice pro str??n?ky. Na?el patrolu a ozn?mil j?, ?e v tej a tej hospod? hrajou hazardn? hru. Str??n?ci ho vyzvali, aby ?el nap?ed, ?e p?ijdou hned za n?m. Vr?til se tedy a hl?sili mu, ?e zat?m medik prohr?l p?es dva mili?ny a domovn?k p?es t?i. Do pinky ?e dali ?pis na p?t set tis?c korun. Za chv?li vrazili tam str??n?ci, dla?di? vyk?ik: ,Spas se, kdo m??e?,` ale nebylo to nic platn?. Zabavili bank, vedli v?echny na policii. Uhl?? ze Zderazu se zprotivil, tak ho p?ivezli v ko?atince. V banku bylo v dlu?n?ch ?pisech p?es p?l miliardy a na hotov?ch pen?z?ch patn?ct set. ,Tohle jsem je?t? ne?ral,` ?ekl policejn? inspektor, kdy? vid?l takov? z?vratn? sumy, ,tohle je hor?? ne? Monte Carlo.` Z?stali tam v?ichni a? na star?ho Vejvodu do r?na. Vejvodu jako udava?e pustili a sl?bili, ?e dostane z?konnou jednu t?etinu odm?ny ze zabaven?ho banku, asi p?es sto ?edes?t mili?n?, von se ale do r?na z toho zbl?znil a r?no chodil po Praze vobjedn?vat si nedobytn? pokladny na tucty. Tomu se ??k? ?t?st? v kart?ch."
Potom ?el ?vejk va?it grog a dopadlo to tak, ?e poln? kur?t, kdy? v noci poda?ilo se ?vejkovi dopravit ho s n?mahou na postel, zaslzel a za?tkal:
"Prodal jsem t?, kamar?de; hanebn? prodal. Prokl?nej mne, bij, dr??m. Hodil jsem t? napospas. Nemohu se ti pod?vat do o??. Dr?sej mne, kousej, ni?. Nezaslou??m nic lep??ho. V??, co jsem?"
A poln? kur?t, zabo?uje uplakanou tv?? do pol?t??e, ?ekl ti?e, jemn?m, m?kk?m hlasem: "Jsem bezcharaktern? padouch," a usnul, jako kdy? ho hod? do vody.
Druh? den poln? kur?t, vyh?baje se ?vejkovu pohledu, ode?el ?asn? r?no a vr?til se a? v noci s n?jak?m tlust?m infanteristou.
"Uka?te mu, ?vejku," ?ekl, vyh?baje se op?t ?vejkovu pohledu, "kde co le??, aby byl orientov?n, a pou?te ho, jak se va?? grog. R?no se hlaste u nadporu??ka Luk??e."
?vejk s nov?m mu?em str?vili p??jemn? noc va?en?m grogu. K r?nu st?l tlust? infanterista sotva na nohou a pobru?oval si jen podivnou sm?s z r?zn?ch n?rodn?ch p?sn?, kter? se mu spletly dohromady: "Okolo Chodova te?e vodi?ka, ?enkuje tam m? mil? pive?ko ?erven?. Horo, horo, vysok? jsi, ?ly panenky silnic?, na B?l? ho?e sedl??ek o?e."
"Vo tebe nem?m strach," ?ekl ?vejk, "s takov?m nad?n?m se u feldkur?ta udr???."
Tak se stalo, ?e to dopoledne uvid?l nadporu??k Luk?? ponejprv poctivou a up??mnou tv?? dobr?ho voj?ka ?vejka, kter? mu hl?sil: "Poslu?n? hl?s?m, pane obrlajtnant, ?e jsem ten ?vejk prohranej panem feldkur?tem v kart?ch."
2
Instituce d?stojnick?ch sluh? je prastar?ho p?vodu. Zd? se, ?e ji? Alexandr Macedonsk? m?l sv?ho pucfleka. Jisto v?ak je, ?e v dob? feudalismu vystupovali v t? ?loze ?oldn??i ryt???. ??m byl Sandro Panza Dona Quijota? Div?m se, ?e historie vojensk?ch sluh? nebyla doposud nik?m seps?na. Na?li bychom tam, ?e v?voda z Almav?ru sn?dl sv?ho vojensk?ho sluhu p?i oble?en? Toleda z hladu bez soli, o ?em? v?voda s?m p??e ve sv?ch pam?tech, vypravuje, ?e jeho sluha m?l maso jemn?, k?ehk?, vl??n?, chut? se podobaj?c? n??emu mezi ku?ec?m a osl?m.
Ve star? ?v?bsk? knize o um?n? vojensk?m nal?z?me t?? pokyny pro vojensk? sluhy. Pucflek star? doby m?l b?ti zbo?n?, ctnostn?, pravdomluvn?, skromn?, state?n?, odv??n?, poctiv?, pracovit?. Zkr?tka m?l to b?t vzor ?lov?ka. Nov? doba na tomto typu zm?nila mnoho. Modern? fajfka neb?v? oby?ejn? ani zbo?n?, ani ctnostn?, ani pravdomluvn?. L?e, podv?d? sv?ho p?na a prom??uje velice ?asto ?ivot sv?ho velitele v prav? peklo. Je to lstiv? otrok, vym??lej?c? si nejr?zn?j?? z?ludn? triky, aby ztrp?il sv?mu p?novi ?ivot. Mezi touto novou generac? pucflek? nenajdou se tac? ob?tav? tvorov?, kte?? by se dali sn?st sv?mi p?ny bez soli jako ?lechetn? Fernando v?vody z Almav?ru. Na druh? stran? vid?me, ?e velitel?, z?pas?ce na ?ivot a na smrt se sv?mi sluhy nov? doby, pou??vaj? nejrozmanit?j??ch prost?edk?, aby udr?eli svou autoritu. B?v? to jist? druh hr?zovl?dy. Roku 1912 byl v ?t?rsk?m Hradci proces, p?i kter?m vynikaj?c? ?lohu hr?l jeden hejtman, kter? ukopal sv?ho pucfleka. Byl tenkr?t osvobozen, pon?vad? to ud?lal teprve podruh?. V n?zorech t?ch p?n? nem? ?ivot pucfleka ??dn? ceny. Je to p?edm?t pouze, v mnoh?m p??pad? fackovac? pan?k, otrok, slu?ka pro v?echno. Nen? pak divu, ?e takov? postaven? vy?aduje od otroka, aby byl vychytral?, lstiv?. Jeho postaven? na na?? planet? mo?no srovnat jen s utrpen?m pikol?k? za star?ch dob, vychov?van?ch k sv?domitosti pohlavky a mu?en?m.
B?vaj? v?ak p??pady, ?e pucflek vy?ine se na favorita, a tu st?v? se hr?zou roty, batali?nu. V?echny ?ar?e sna?? se ho podpl?cet. On rozhoduje o dovolen?, on se m??e p?imluvit, aby to u raportu dopadlo dob?e.
Tito favoriti b?vali za v?lky odm??ov?ni velk?mi ? mal?mi st??brn?mi medaliemi za state?nost a chrabrost.
U 91. pluku znal jsem jich n?kolik. Jeden pucflek dostal velkou st??brnou proto, ?e um?l b?je?n? p?ct husy, kter? kradl. Druh? dostal malou st??brnou, pon?vad? z domova dost?val n?dhern? z?silky aprovizace, tak?e jeho p?n v dob? nejv?t??ho hladu p?ecpal se tak, ?e nemohl chodit.
A n?vrh na jeho odm?n?n? medaliemi stylizoval jeho p?n takto:
"Za to, ?e v boj?ch, projevuje neoby?ejnou state?nost a chrabrost, opovrhoval sv?m ?ivotem a neopou?t?l sv?ho d?stojn?ka ani na krok pod silnou palbou nastupuj?c?ho nep??tele."
A on zat?m n?kde v t?lu plundroval kurn?ky. V?lka zm?nila pom?r pucfleka k p?novi a u?inila z n?ho nejnen?vid?n?j??ho tvora mezi mu?stvem. Pucflek m?l v?dy celou konzervu, kdy? jedna byla rozd?v?na p?ti mu??m. Jeho poln? l?hev byla v?dy plna rumu nebo ko?aku. Cel? den takov? tvor ?v?kal ?okol?du a ?ral d?stojnick? sladk? suchary, kou?il cigarety sv?ho d?stojn?ka, kuchtil, va?il cel? hodiny a nosil extrabl?zu.
D?stojnick? sluha byl s ordonanc? v nejd?v?rn?j??m styku a ud?loval mu hojn? odpadky ze sv?ho stolu a ze v?ech t?ch v?hod, kter? m?l. Do triumvir?tu p?ib?ral si je?t? ??etn?ho ?ikovatele. Tato trojka, ?ij?c? v bezprost?edn?m styku s d?stojn?kem, znala v?echny operace i v?le?n? pl?ny.
Ten ?varm byl v?dy nejl?pe informov?n, kdy to za?ne, jeho? des?tn?k kamar?dil s d?stojnick?m sluhou.
Kdy? ten ?ekl: "Ve dv? t?icet p?t budem br?t roha," tak p?esn? ve dv? t?icet p?t rakou?t? voj?ci za?ali se odpout?vat od nep??tele.
D?stojnick? sluha byl v nejintimn?j??ch styc?ch s poln? kuchyn? a potloukal se velice r?d u kotle a porou?el si, jako by byl v restauraci a m?l p?ed sebou j?deln? l?stek.
"J? chci ?ebro," ??kal ke kucha?i, "v?era jsi mn? dal oh??ku. P?idej mn? taky kousek jater do pol?vky, v??, ?e slezinu ne?eru."
A nejvelkolep?j??m byl pucflek v d?l?n? paniky. P?i bombardov?n? pozic srdce mu padalo do kalhot. Nal?zal se v tu dobu se sv?mi a sv?ho p?na zavazadly v nejbezpe?n?j?? blind??i a ukr?val hlavu pod deku, aby ho gran?t nena?el, a nem?l jin?ho p??n?, ne? aby jeho p?n byl ran?n a on se dostal s n?m do t?lu, do z?zem?, hodn? hluboko.
Paniku p?stoval soustavn? s jist?m tajn?stk??stv?m. "Mn? se zd?, ?e skl?daj? telefon," sd?loval d?v?rn? po ?varmech. A byl ??astn?, kdy? mohl ??ct: "U? ho slo?ili."
Nikdo tak r?d neustupoval jako on. V tom okam?iku zapom?nal, ?e svi?t? mu nad hlavou gran?ty a ?rapnely, a prob?ral se ne?navn? se zavazadly ke ?t?bu, kde st?lo vozatajstvo. M?l r?d rakousk? tr?n a neoby?ejn? r?d se vozil. Pou??val v nejhor??ch p??padech i sanitn?ch dvoukolek. Kdy? musel j?t p??ky, d?lal dojem nejzni?en?j??ho ?lov?ka. V takov?m p??pad? nechal zavazadla sv?ho p?na v z?kopech a t?hl jen sv?j majetek.
Stal-li se takov? p??pad, ?e se d?stojn?k zachr?nil ?t?kem p?ed zajet?m a on tam z?stal, neopomenul d?stojnick? sluha v ??dn?m p??pad? od vl?knout do zajet? i zavazadla sv?ho p?na. Ona 209 p?e?la v jeho majetek, na kter?m lp?l s celou du??.
Vid?l jsem jednoho zajat?ho d?stojnick?ho sluhu, kter? od Dubna ?el s druh?mi p??ky a? do D?rnice za Kyjevem. M?l s sebou krom? sv?ho bafochu a batochu sv?ho d?stojn?ka, kter? p?ed zajet?m utekl, je?t? p?t ru?n?ch kuf??k? r?zn?ho tvaru, dv? pokr?vky a pol?t??, krom? n?jak?ho zavazadla, kter? nesl na hlav?. St??oval si, ?e mu koz?ci dva kufry ukradli.
Nikdy nezapomenu toho ?lov?ka, kter? se tak mo?il s t?m celou Ukrajinou. Byl to ?iv? ?pedit?rsk? v?z a nemohu si vysv?tlit, jak to mohl un?st a t?hnout kolik set kilometr? a potom jeti s t?m a? do Ta?kentu, opatrovat to a um??t na sv?ch zavazadlech na skvrnit? tyf v zajateck?m t?bo?e.
Dnes jsou d?stojni?t? sluhov? roztrou?eni po cel? na?? republice a vypravuj? o sv?ch hrdinn?ch skutc?ch. Oni ?turmovali Sokal, Dubno, Ni?, Piavu. Ka?d? z nich je Napoleonem: "Pov?dal jsem na?emu obrstovi, aby telefonoval do ?t?bu, ?e u? to m??e za??t "
Pov?t?in? byli reakcion??i a mu?stvo je nen?vid?lo. N?kte?? don??eli a bylo pro n? zvl??tn?m pot??en?m, kdy? se mohli d?vat, jak n?koho uvazuj?.
Vyvinuli se ve zvl??tn? kastu. Jich sobectv? neznalo mez?.
3
Nadporu??k Luk?? byl typem aktivn?ho d?stojn?ka zch?tral? rakousk? monarchie. Kadetka vychovala z n?ho oboj?iveln?ka. Mluvil n?mecky ve spole?nosti, psal n?mecky, ?etl ?esk? kn??ky, a kdy? vyu?oval ve ?kole jednoro?n?ch dobrovoln?k?, sam?ch ?ech?, ??kal jim d?v?rn?: "Bulme ?e?i, ale nemus? o tom nikdo v?d?t. J? jsem taky ?ech."
Pova?oval ?e?stv? za jakousi tajnou organizaci, kter? je l?pe zdaleka se vyhnout.
Jinak byl hodn? ?lov?k a neb?l se sv?ch p?edstaven?ch a pe?oval o svou rotu na man?vrech, jak se slu?? a pat??. Na?el v?dy pro ni pohodln? rozm?st?n? po stodol?ch a ?asto dal ze sv? skromn? g??e sv?m voj?k?m vyvalit sud piva.
M?l r?d na pochodu, kdy? zp?vali voj?ci p?sni?ky. Museli zp?vat, i kdy? ?li na cvi?en?, i ze cvi?en?. A jda vedle sv? roty, zp?val s nimi:
A kdy? bylo v p?lnoci,
voves z pytle vysko??
?umtarij? bum!
T??il se oblib? voj?k?, pon?vad? byl neoby?ejn? spravedliv?m a nem?l ve zvyku n?koho t?rat.
?ar?e se p?ed n?m t??sly a z nejsurov?j??ho ?ikovatele ud?lal za m?s?c prav?ho ber?nka.
Um?l pravda k?i?et, ale nikdy nenad?val. Pou??val vybran?ch slov a v?t. "Vid?te," ??kal, "opravdu nerad v?s trest?m, hochu, ale nemohu si pomoci, pon?vad? na discipl?n? z?le?? schopnost vojska, zdatnost, a bez discipl?ny arm?da je t?tinou v?trem se kl?t?c?. Jestli vy nem?te v po??dku sv?j mund?r a knofl?ky nejsou dob?e p?i?ity a sch?z?, je vid?t, ?e zapom?n?te na sv? povinnosti, kter? m?te k arm?d?. M??e b?t, ?e zd? se v?m to nepochopiteln?m, pro? m?te b?t zav?en kv?li tomu, ?e v?m v?era p?i p?ehl?dce sch?zel jeden knofl?k na bl?ze, takov? malink?, nepatrn? v?c, kter? v civilu se ?pln? p?ehl?dne. A vid?te, ?e takov? zanedb?n? va?eho zevn?j?ku na vojn? mus? m?t vz?p?t? trest. A pro?? Zde nejde o to, ?e v?m sch?z? jeden knofl?k, ale o to, ?e mus?te si zvyknout na po??dek. Dnes si nep?i?ijete knofl?k a za??n?te lajda?it. Z?tra u? se v?m bude zd?t obt??n?m rozebrat flintu a vy?istit ji, poz?t?? zapomenete n?kde v hospod? bajonet a nakonec usnete na postu, pon?vad? jste za?al s t?m ne??astn?m knofl?kem ??t ?ivot lajd?ka. Tak je to, hochu, a proto v?s trest?m, abych v?s vyvaroval je?t? hor??mu trestu, za v?ci, kter? byste mohl prov?st, zapom?naje pomalu, ale jist? na sv? povinnosti. Zav?r?m v?s na p?t dn? a p?eji si, abyste o chlebu i vod? p?em??lel o tom, ?e trest nen? mstou, ale pouze prost?edkem v?chovn?m, sleduj?c?m n?pravu a polep?en? trestan?ho voj?ka."
M?l b?t u? d?vno hejtmanem a nepomohla mu jeho opatrnost v n?rodnostn? ot?zce, pon?vad? v??i sv?m p?edstaven?m vystupoval s opravdovou p??most?, neznaje ve slu?ebn?m pom?ru ??dn?ho podl?z?n?.
To bylo to, co zachoval z povahy sedl?ka na ?esk?m jihu, kde se narodil ve vesnici mezi ?ern?mi lesy a rybn?ky.
Jestli v??i voj?k?m byl spravedliv?m a netr?znil jich, byl v jeho povaze zvl??tn? rys. Nen?vid?l sv? sluhy, pon?vad? v?dy m?l to ?t?st?, ?e dostal nejprotivn?j??ho a nejpodlej??ho pucfleka.
Bil je po hub?, pohlavkoval a sna?il se je vychov?vat domluvami i skutky, nepova?uje je za voj?ky. Z?pasil s nimi beznad?jn? ?adu let, st??dal je neust?le a nakonec si vzdychl: "Op?t jsem dostal podl? hovado:' Sv? vojensk? sluhy pova?oval za ni??? druhy ?ivo?i?stva.
Neoby?ejn? r?d m?l zv??ata. M?l harck?ho kan?rka, angorskou ko?ku a st?jov?ho pin?e. V?ichni sluhov?, kter? vyst??dal, nakl?dali s t?mi zv??aty ne h??e, ne? nadporu??k Luk?? nakl?dal se sv?mi sluhy, kdy? mu provedli n?jakou podlost.
Kan?rka mo?ili hladem, jeden sluha angorsk? ko?ce vyrazil jedno oko, st?jov? pin? byl od nich pr?sk?n na potk?n? a nakonec jeden z p?edch?dc? ?vejka odvedl chud?ka na Pankr?c k pohodn?mu, kde ho dal utratit, nelituje d?t ze sv? kapsy deset korun. Ozn?mil potom prost? nadporu??kovi, ?e mu pes utekl na proch?zce, a druh? den u? ma??roval s rotou na cvi?i?t?.
